Cesta labyrintem

Napadl mě ještě jeden způsob, jak lépe vysvětlit rozdíl mezi karmou a osudem.
Představte si dvě přímky nad sebou. Ta horní je karma, která vytváří body pod sebou na úsečku osudu. Těmito body člověk musí projít (nebo jim unikat, ale počítat s tím, že se neustále budou vracet stejné situace), mezi těmi body jsou úsečky - ty znázorňují způsoby řešení situace, což je svobodná vůle. Jinými slovy, si můžeme zvolit jakou cestou do těch bodů budeme vcházet a řešit je.
Dolní přímka osudu nemusí být nutně přímkou, ale stejně se v těch bodech protne. Karma se vyvažuje - je rovnováhou.

Rovná čára symbolizuje bílou magii, která je vždy v jedné rovině.

Vlnovitá čára symbolizuje černou magii, která má tendenci jet nahoru a dolu - jednou je člověk autoritou a podruhé je ukamenován. Může to tak být i u drog - euforie X deprese.

Obě dvě čáry se však protínají. Karma neustále vyvažuje. Nelze být neustále nahoře a žít v blahobytu. Otázkou je, kdo dojde dál. Ten kdo už od začátku chápe, že je harmonie důležitá, nebo ten, co si projde peklem? Obvykle ten, co nejvíce trpěl, tak má více zkušeností a může daleko lépe pochopit rozdíl mezi dobrem a zlem.
Všichni míří stejným směrem a ke stejné pravdě, ale jaká cesta je správná?
Skutečně dojdou do stejného cílé, když každý prožil něco jiného?

Vše co jde proti karmě, proti přírodnímu řádu je černou magii.
Pokud se nepokoušíme o rovnováhu a vyřešení karmických řetězců, tak je to pro nás špatné a neustále se tento vliv karmy zhoršuje a stává nesnesitelným. Dokonce tak, že to někteří lidé neunesou a spáchají sebevraždu, čímž ale nic nevyřeší, protože jdou opět proti přírodnímu řádu - následky mohou být dva a ani jeden není nic dobrého: 1) znovu se narodí a to do horšího života 2) jejich duše bude věčně zatracena
Ne vše, co považujeme za dobré je skutečně bílou magii, i léčitelství se může velmi rychle zvrtnout v černou magii! Nikdy nepraktikujte žádnou magii bez nastudování mnoha knih, ještě lepší je, najít si nějakého Mistra. Upozorňuji, že je to opravdu nebezpečné a nevíte s čím si zahráváte! I Tarot Vás mohou dostat na psychiatrii, věřte mi...

Všechny energie fungují na principu přijímání a odevzdání a to ve stejném poměru.
Léčitel, který příliš odevzdává, tak je oslaben. Přijme negativní energii z klienta a nemá sílu na to, aby jí odhodil, protože předtím přijal nedostatečné množství pozitivní energie. Chtěl pomoci a místo toho si převzal nemoc ze svého klienta, tím si převzal jeho osud a vytvořil se mezi nimi dluh. Místo bílé magie praktikoval černou magii.
Vyvolávání duchů je černou magii, protože mrtvý by měli zůstat tam kde jsou. Ve skutečnosti to ani nejsou Ti, které jsme znali. Mrtvý jsou úplně někde jinde a tohle je pouze jejich odraz.

Představte si, že stojíte před zrcadlem, Váš odraz není skutečné já, zrcadlo nemá duši. Jelikož tito "lidé" žijí v jiné dimenzi (nebo spí?) a my je nemůžeme vidět, tak využijí energii, aby se nám mohli promítnout do naší reality. Tato energie není rozhodně pozitivní. Dalo by se dokonce říci, že je démonická, a proto může způsobovat různé psychické poruchy těm, kteří duchy vyvolávají. Naštěstí většina lidí, nemá tak otevřenou mysl, aby vyvolání ducha mohli vůbec uskutečnit.

Položila jsem jednu řečnickou otázku: Kdo dojde dále, ten kdo žije v harmonii celý život, nebo ten kdo si projde peklem a více zkušenostmi? Jinými slovy, i ten kdo jde po špatné cestě, může dojít ke stejné pravdě a to třeba až na konci svého života.

"Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu, a řekl jim: "Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé" Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: "Co tu stojíte celý den nečinně?" Odpověděli mu: "Nikdo nás nenajal" On jim řekne: "Jděte i vy na mou vinici" Když byl večer, řekl pán vinice správci: ""Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!" Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc, ale i oni dostali po denátu. Vzali ho a reptali proti hospodáři: "Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!" On však odpověděl jednomu z nich: "Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě, nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?"
"Tak budou poslední první a první poslední" (Matouš)

Inu zdá se Vám hospodář nespravedlivý? Nebo byl naopak dobrý, že dal všem stejný podíl? Asi by záleželo na tom, kterými dělníky by jste byly. Zde je však patrné, že cesty ke stejnému podílu mohou být různé. Pokud řekneme, že to bylo nespravedlivé, pak je to pouze náš subjektivní pocit a hospodář na to měl právo, byl to přeci jeho majetek.
Nejspíš si ted dost protiřečím, když jsem minulou část zakončila právě tím, že nevěřím v Ježíše a ted čtu Bibli. Hledám všude, cesty jsou hold nevyzpytatelné...
Jedna z nejčastějších otázek je, zda je bůh spravedliví (případně karma). Dnes a denně umírají lidé a proč? Protože se narodili v nesprávné zemi? Jak to může bůh dopustit? Jsou dvě odpovědi:První je reinkarnace, což dále nebudu rozpitvávat a druhá možnost je, že jsme to právě my, kdo dostal svobodnou vůli! My můžeme zachraňovat a zabíjet. Není našim posláním těm lidem pomoci? Je to v našich silách? Určitě ano, kdyby se země (národy) domluvili, tak můžeme zabránit válkám v Iranu. Kdybychom obětovali své bohatství na pomoc Africe, tak by neumírali hlady a na nemoci. Proč to však nikdy neuděláme? Protože nikdo nechce být chudý a každý chce co nejlepší zázemí pro svou rodinu. Samozřejmě nejlépe se mají vlastníci ropných polí a ostaní lidé jsou slepí... Nepřemýšlejí nad těmito věcmi "každý má přeci svých starostí dost" Kdo je tedy nespravedliví? My nebo bůh? I my máme tu moc jim pomoci. A že to dopustí? Skze utrpení (i těch druhých) dojdeš k poznání - krutá realita, ve které je vyšší řád/účel, který z našeho subjektivního přemýšlení nedokážeme pochopit.

Nyní se podíváme trochu blíže na pohanství.
Kdo je to pohan? Existuje hned několik definic a žádnou nelze považovat za tu skutečně "pravou". Jde o náboženství složené z mnoha směrů.
Pohanství lze rozdělit na víru v bohy, bytosti přírody (duchy, energie, anděly, démony atd.) a vyznávání duší předků (Slované, Keltové, Druidové atd.).
V podstatě jde o víru v nějaký vyšší řád, jako tomu je u všech náboženstvích.

Křesťan řekne, že pohanem je ten, kdo nevyznává biblického boha. Dále se to dosti nejednoznačně dělí na to, že kdo není pokřtěný je pohanem. Jiní křesťané zase tvrdí, že člověk nemusí být pokřtěn a přesto pohan není.

Někteří pohané zase tvrdě odmítají, že by např. takoví satanisté patřili do pohanského náboženství.

Z předchozích dvou odstavců lze snadno odvodit, jak je tato problematika definic složitá a diskutabilní. Existuje ještě jedna velmi rozšířená definice, a to, že pohan je ateista (tedy neznaboh).

Ačkoli je pohanství nejednotným náboženstvím (každý může věřit v něco jiného), tak má určité zákony, pro to, kdo je pohanem a kdo už není - aspoň podle pohanů:
Pohanství nelze sjednotit do jednoho náboženského směru, tudíž nikdy nemůže vstoupit do oficiality jako církev.
Pohanství vyznává přírodní řád. Příroda není zlá ani dobrá, narození a smrt je pouze přírodním cyklem. Do pohanství patří jak bílá magie, tak i černá (případně tzv. vyšší magie alias červená).
Skutečný pohan by měl slavit pohanské svátky (např. slunovrat).

Porovnáme-li, jak definuje pohanství pohan a jak křesťan, zjistíme, že je to protichůdné a do očí bijící. Například Scientologové jsou podle křesťanů pohané. Jenže Scientologové mají svou církev, nejsou tedy sektou, ale oficiálním náboženstvím, takže podle pohanů do pohanství nemohou patřit. Jsou odděleným směrem od pohanství, vlastním náboženstvím, jako mnoho dalších církví (např. Jednota bratrská).

Další dosti diskutabilní otázka zní: zda satanisté patří do pohanství. Problém je v tom, že sami satanisté nejsou jednotní, jejich devatero:
Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!
Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku vyplýtvanou na nevděčníky!
Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!
Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky "božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji" stal nejzkaženějším zvířetem!
Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k mentálnímu, emočnímu nebo tělesnému uspokojení!
Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!

Existuje několik forem satanismu a to podle toho, co za "Satana" považují.
1) Temný proud čarodějnictví. Často se stává, že lidé když slyší pojem čarodějnictví, tak si představí černou magii - což je dost velká chyba. Samo čarodějnictví se dělí na temný proud (tedy černou magii) a světlí proud (léčitelství, bylinkářství).
Vyznávají-li se démoni, bohyně podsvětí, praktikuje se vyvolávání duchů (mrtvých) je těžké posoudit, kde je pohanství a kde satanismus. Tato forma satanismu do pohanství určitě patří. Může jít i o polyteistické náboženství.
2) Bůh je zaměněn Satanem. Jedná se tedy o monoteistické (víra v jednoho boha) náboženství. "Život je peklem a všemu vládne zlo, lidstvo se žene do záhuby" Posláním těchto satanistů je šíření zla. Přesvědčují těhotné ženy aby šly na potrat apod.
Pokud se uznává pouze jedna stránka věci, tedy zlo (dobro neexistuje, nebo je níže než zlo), tak do pohanství tato forma satanismu nepatří.
3) Satan je vnímán jako energie. V podstatě je to podobné hinduismu a buddhismu, kteří tvrdí, že bůh stvořil sám sebe a proto je bůh všechno. Pokud je satan vše kolem nás, i my, tak nám dává moc, kterou můžeme využívat a libovolně zneužívat. Lidé jsou nejvyšším řádem. V podstatě jde o egoismus a ateismus, což už ani není náboženstvím. Tato forma se nazývá novodobím satanismem a má i svou vlastní Satanovu církev. Tito satanisté, netvrdí, že zlu musíme napomoci, naopak vyznávají absolutní život, ale samozřejmě s člověkem sobě rovným: Proč podporovat ústavy mentálně postižených, když třetina lidstva trpí hlady? Postižení nikdy nebudou normálními soběstačnými lidmi.
Zrušili by tyto ústavy a nechali by postižené umřít na ulici. Má přeci přežít ten silnější a zbyde více peněz pro zdravé.

Aby se v tom udělal ještě větší zmatek, tak musím zmínit i novopohanství.
Nejvíce je rozšířen eklektismus - směr který tvrdí, že žádná filozofie není správná ani špatná. V tomto směru se rozdělují různé teorie a díváme se na různá náboženství z několika úhlů pohledu. Je to snaha vidět věci objektivně. Problém nastává, v momentě, kdy si člověk začne vytvářet svou vlastní víru na základě několika teorii. Každé náboženství má svou PRAVDU, pokud se je budete snažit sjednotit, budete žít minimálně v 50% ve lži. Všechny náboženství nevedou do stejného cíle, mají jinou cestu.
Do novopohanství patří Wicca, což je novodobé čarodějnictví. Rozdíl je v tom, že některé pohanské rituály se museli praktikovat v přírodě, Wicca tvrdí, že to není potřeba, a že je můžete praktikovat klidně doma.
Mnoho pohanských praktik není možné v dnešní době vykonávat - nezachovaly se přesné návody, spousta lidí žije ve městě.
Velmi rozšířené je také neodruistství.

Do tohoto směru dokonce patří i polokřesťané (věří v Ježíše a zároveň i v reinkarnaci), polomuslimové atd.
Paradoxně existuje i pohanská církev, která sídlí v Austrálii - jedni pohané ji uznávají druzí ne.

Je v tom pěkný chaos, sami si na to utvořte názor.