Ztracené existence
Existují lidé, které stále přehlížíme, jsou pro nás skoro neviditelní, děláme, jako že neexistují. Jsou však profese, kde se s nimi setkáte...
Před nedávnem jsem byla nucena, starat se o jednoho člověka, tedy spíše zvíře. Byl to totálně od-civilizovaný bezdomovec, pro kterého platily jedině zákony džungle "co si neukradnu, nemám" nebo naopak si myslel "vždyť se o všechno dělíme" - když přijde důchod bezdomovci, tak se s ostatními o chlast rozdělí. Díky alkoholu a drogám měl úplně vymletý mozek, zničené logické uvažování a spíše než mluvení vydával skřeky - vůbec se s ním nedalo normálně mluvit, reagoval jen na hodně zvýšený tón a rozkazy. Samozřejmě o něm všichni říkali, že je debil, což byl.
Pacientovy, který ležel vedle něj, tak mu ukradl se stolku kofolu a klidně se z ní napil. Vůbec si neuvědomoval, že dělá něco špatně. Později chtěl utéct a až po delší době z něj vylezlo, že má hlad a proto chtěl utéct. V jinou chvíli, se pokusil jednomu pacientovy ukrást berle, tomu říkám výkon, chodit a mít omrzliny. Lidé kolem něj nehledali příčiny jeho chování, vždyť přeci jednal nelogicky. Každý na něj nadával, ale je skutečně chyba jenom u něj?
Čím více jsem se nad tím zamýšlela, tím více mě napadalo otázek: co jsme to za společnost, když vytváříme takovéhle neexistence? Jistě, každý má svobodné právo jak žít, ale kde končí jednotlivec a začíná společnost? Neměli bychom se snažit tyto lidi integrovat do naší společnosti? Tito lidé nemají žádnou budoucnost, nejsou prospěšní našemu státu, jsou odsuzovaní většinou a spojují se dohromady, vytvářejí se jakási malá necivilizovaná "ghetta" - pak jim z drog rupne v hlavě a spáchají nějaký trestný čin, sami si ani neuvědomují, že udělali něco špatného, protože naší společnosti nerozumí. Jsou to dva odlišné světy. Ráda bych řekla, že tento bezdomovec byl výjimkou, ale bohužel musím říct, že takových lidí se objevuje čím dál víc...
Je zde jeden rozpor: do jaké míry má zodpovědnost člověk sám za sebe a do jaké míry má zodpovědnost společnost nad jednotlivcem? J. A. Komenský říkal, že jedinec může vyniknout pouze ze správně fungující společnosti jako celku…
Samozřejmě existuje jedno radikální řešení - proste ten kdo nemá práci, tak toho můžeme za jeho neschopnost zabít - ale takovéhle myšlení je proti mému přesvědčení o sociálním cítění.
Nevím, co s takovými lidmi budeme dělat v budoucnu, ale s nárůstem drog a psychických poruch jich bude přibývat.